O tom, jak se sardinky v oleji rozhodly uspořádat demonstraci – Anna Strusková

„Chceme víc prostoru, chceme žít!“ hlásala tabule v rukou jedné ze sardinek (dobře, sardinky ruce nemají, já to vím, ale v pohádkách se takové věci prostě neřeší). Na celém parkovišti firmy „Fishi“ se rozléhaly blíže neidentifikovatelné pokřiky, výkřiky a hlášení.

Bylo jich nejmíň tucet. A všechny byly rozzuřené. Jedna sardinka s sebou přitáhla celou rodinu i své malé děti, snad aby odborům trochu pookřálo a slitovaly se nad sardinkami. Některé sardinky zde byly jen ze zvědavosti, některé se přišly dokonce jenom zabavit. Spousta sardinek si ale stála za svým. „My chceme větší plechovky!“ skandovala skupina pubertálních sardinek. „Potřebuji prostor k růstu!“ Jiná skupina sardinek na to šla chytře. Přes práva. „Podle zákona číslo 567, odstavec třetí, zákoník o prostoru k životu, máme právo na prostor alespoň o 10 cm čtverečních!“ vykřikovala jedna obrýlená sardinka a přidávaly se k ní další a další „A podle zákona 723, odstavec 10, zákoník o obtěžování, by se mě neměla dotýkat osoba, když mi to není příjemné a mně to v plechovce není sakra příjemné!!“

Celá demonstrace nemohla média nechat klidnými. Televize Nova udělala hned několik aktuálních reportáží. Televize Prima se soustředila hlavně na rozhovory s účastníky demonstrace – šlo jí hlavně o zdramatizování celé aféry. „A tak se tyto chudé sardinky vydaly řešit svůj problém přímo zde na odbory. Vyhoví firma „Fishi“ těmto ubohým sardinkám? Dá jim domovy, jaké si zaslouží? Tato otázka je zatím nezodpovězena.“

Televize Barrandov odmítla cokoliv řešit a radši dávala počasí.
Firma nedokázala tuto situaci dlouho ignorovat. Musela začít jednat. Ze začátku vyslali vyjednavače, nejmenovaného pana Fishe (ups …já ho jmenovala). Pan Fish se opravdu snažil, avšak sardinky názor neměnily. Nabízel jim peníze a moc, jenže sardinkám je to k ničemu, že?
„A tak se ušlechtilé sardinky stále snaží o nemožné. V dnešním světě, kdy má každý právo na svobodu, si sardinky toto právo zaslouží!“ hlásil Ray Korantengen.

Firmě „Fishi“ už tohle lezlo krkem. Měli toho prostě dost a dělalo to jejich sardinkám velice špatnou pověst. Vlastník této obrovské firmy, pan „Idontlikefish“, měl však plán.
„Lidi z celé kanceláře, tady máte sí?ky a mazejte chytat ryby na parkoviště. No, na co tam čumíte? Za čumění vás neplatím! Platím vás za chytání!!!“ A tak všechny sekretářky, šéfové a uklízečky běhali se sítěmi a chytali sardinky. Byl to pohled přímo k popukání.

Televize Prima se k tomu vyjádřila takto: „Bylo to obrovské krveprolití. Počet obětí není známý, ale zřejmě se jedná o tisíce. Rozhodně se jedná o obrovský konflikt rovný druhé světové válce!“
Anička Strusková, 14 let