Jedna vánoční – Anna Strusková

Milé děti, máte rády Vánoce? Ale víte vůbec jak to s nimi je? Ne?tak si radši dobře rozmyslete, jestli to vědět chcete. Ono, děti, víte?.pravda někdy bolí. Takže tohle postupujete jen na vlastní nebezpečí, ano? Já za nic neručím.

Na začátek bych asi měl vysvětlit o co tu jde. Jde tu o především o Vánoce. Víte, vždycky jde totiž o Vánoce. Před Vánocemi sháníte dárky. Dostanete dárky. A pak zase sháníte dárky. Je to nekonečný koloběh, který nejde zastavit. Bohužel. Ale tahle povídka není jenom o Vánocích, ona je o člověku, co Vánoce zařizuje. Ano, přesně tak, žádný Santa Claus, žádný Pere du Noel a ani Děda Mráz. Všechny tyhle věci zařizuje pouze jeden jediný člověk a ten nemá jméno. Ale říkejme mu George. Ten George je hrozný chudák. No, jen si to představte , jaká byla jeho situace. Jste farmář, žijete někdy ve Starověku, nebo kdy to ty Vánoce vlastně zvykly a jednoho obzvláště slunečného dne se rozhodnete zajít na pole. Dojdete na pole a začnete kopat. Kopete a kopete, pot vám stéká z čela?a z ničeho nic se vám v hořícím křoví zjeví Bůh a řekne, že odteď jste Santa Claus, Pere du Noel a Děda Mráz. Přitom musíte pamatovat na jednu věc a to, že Bohovi se nikdy neodmítá. A od té doby se George stará o všechno kolem Vánoc. Především tedy nakupuje a rozváží dárky. Je to špinavá a těžká práce. můžete namítnout ,Co je těžkého na tom, že jednou ročně rozváží dárky? To bych si s ním hned vyměnil/a!”. No jo?to je sice hezké, ale musíte vzít v potaz jeden fakt: Šéf je vždycky pes a to je jedno co děláte, nebo kde děláte. Co to znamená pro George? Malý?tedy spíš miniaturní plat, celý rok dřiny bez pořádného uznání a něco jako ,prémie” Velkému Šéfovi nic neříká. Všichni Elfíci na výpomoc dali výpověď, protože jim Šéf už dlouho nezaplatil a sobové taky nejsou to co dřív. A do třetice všeho dobrého to je ještě malý rozpočet na nákup dárků (už se Vám někdy stalo, že jste dostali tu nejlevnější věc ze Supermarketu za rohem ? Teď víte proč!). Píše se rok 2009, 23.prosince. George jako obvykle nestíhá. Před s sebou má dlouhý, dalo by se říct nekonečný seznam věcí, co musí koupit. Letos jsou děti výjimečně rozmazlené. Holčičkám už nestačí hadrová panenka, ony potřebují tu ,co zpívá a kluci ohrnují noc nad cínovými vojáčky, protože ,ti přece neumí střílet”. Mimo tohle ale na seznamu přibyly i položky jako ,Péespéčko”,nebo ,Ajfoun”. Jak jen mohl chudák starý Goerge vědět, co je to ,Ajfoun”? ,Nevděčníci, všichni by měli dostat uhlí!” zaklel George. ,Letos se budu muset na nákupy holt vypravit dřív?” povzdechl si. Druhý den se tedy se vší slávou vypravil. Nastartoval sáně a zapřáhl (už poněkud vypelichané) soby. ,Hurá do záhuby!” zahalekal ironicky a vyjel z Nebeské garáže. To ještě ani netušil ,kolik problémů ho letos čeká? Problém číslo 1.: Parkoviště Nebylo, opravdu nebylo možné zaparkovat (pokud ovšem nemáte nadlidskou sílu, to by potom i nějak šlo)! Celé parkoviště před supermarketem bylo obsazené už několik hodin před jeho otevřením. Lidé namáčknutí na vitríny slibující levné ceny byli jako zvířata?. George nikdy neměl rád zvířata. Čekal půl hodiny, než se uvolnilo jedno parkovací místo. Možná si teď řeknete ,Půl hodiny, to přece není nic strašného! To jsem čekal i dýl?” Ha! To ale nečekáte několik set metrů ve vzduchu s tím, že odmalička trpíte závratěmi a panickou hrůzou z výšek. George si na tu výšku nikdy nezvykl. Problém číslo 2: Samotný supermarket. Lidé mohou být milí a inteligentní tvorové, ale když jde o slevy, neznají bratra. George si připadal jako kus masa ve stádu hyen. Na území supermarketu neplatila žádná pravidla. Nikdy jste si nemohli být jisti, že vám někdo nevezme váš vozík nebo že vám nikdo nevytrhne onu levnou věc přímo z ruky. George zrovna procházel kolem dvou žen, které se praly kvůli osmi-kilové krabici pracího prášku za výhodnou cenu. On tohle nesnášel. Skutečně nebylo nic horšího než Supermarkety. Problém číslo 3: Fronty Oprava, je něco horšího něž supermarkety ?fronty v supermarketech! Ve frontách se nedalo dýchat, z jedné i druhé strany se na Vás lepí upocení lidé a vy si jen tak tak uchráníte svůj nákup. George už měl dlouholetou praxi a tak věděl, že tyhle lidi zastaví jen důchodcovské historky. Na mladé nejlíp zabírá válka ve Vietnamu, na starší potom špatné klouby a ztuhlá záda. Tak se George úspěšně dostal ke konci fronty, zaplatil (velkou částku?ne, myslím obrovskou částku) a byl rád, když se bez obtíží dostal ven. ,Konečně mám za sebou všechny nástrahy nakupování, teď už to bude pohodička?” Jestli jste schopni si tohle myslet, ve vánočním byznysu by jste neobstáli. George musel dárky ještě zabalit, roztřídit, natankovat benzín do saní a? Teď teprve nastává ten největší problém – samotné Roznášení dárků s velkým R. George už to měl na háku. Věděl, že ten proces nemůže urychlit a věděl, že to nemůže flákat. On se už ani nesnažil. Jen si nalil do placatky litr rumu, oblékl se do toho nejteplejšího kožichu a vydal se vstříc tomu, co nejvíc na svém zaměstnání nesnášel. Byl to velice těžký úkol, možná až nadlidský. Ale George to zvládal už několik let. Proletěl nad Amerikou jako Santa Claus, nad Francií jako Pere du Noel a nad Ruskem jako Děda Máz. Ani Českou Republiku nevynechal. ,Ahoj Georgi!” řekl Velký Šéf a věnoval skoro mrtvému Georgovi zářivý úsměv. ,Tak co? Jak se vede? Že to letos nebylo tak moc obtížné?” George neodpovídal, jen na něj vrhnul ten nejdepresivnější pohled , jakého byl schopen. ,Já věděl, že jsem si nemohl vybrat lepšího člověka pro tuhle práci!” ignoroval ho Šéf a dal mu slušnou herdu do zad. ,Měli bychom se vrhnout do příprav na příští rok, ne?” Anička Strusková