Dveře ?

Našla jsem dveře. Jen tak si stály uprostřed louky.

Ani mi to tenkrát nepřišlo divný. Prostě jsem k nim došla a chvíli si je prohlížela. Byly to moc hezký dveře. Celý dřevěný s vyřezávanou zárubní a kovanou klikou. Několikrát jsem je obešla a přemýšlela, co za nimi může být – připadaly mi prostě strašně kouzelný. Možná je za nimi pohádkové město. A nebo les… S tou krásnou klikou si určitě někdo dal spoustu práce. Chytla jsem jí a znovu se zasnila. Třeba to je vchod do světa snů… nebo mrtvých… kdo ví. A nebo z nich na mě vykouknou tisíce vykulených očí… nebo schody do nebe… A co takhle černo černá tma? A zahrada s pávy…a můj vysněný princ. Už už jsem se chystala je otevřít, když přišla nová myšlenka:”Buď holka přece realista!” A tak jsem zmáčkla tu parádní kliku, jediným krokem překročila práh a byla zas na louce. Přesně jak jsem čekala. A nebo tak ta louka zůstala právě proto že jsem jí tam čekala? Těžko říct. Odešla jsem domů a na dveře už si ani nevzpomněla. A další den už tam nebyly. Kdo ví ,kam jsem se mohla dostat… Proč já jen nedokážu věřit svým snům? Ája Šolcová