COCA COLA – Anna Šeblová

Tento příběh se stal roku 2030 , říkám vám to , abyste to věděli . Jmenuji se Amy a je mi 14 let .

Můj den začal tak , že jsme se probudila ve své vzdušné posteli , nazula si své trávníkové pantofle a šla do koupelny . Postavila jsem se před zrdcadlo a vykřikla : „Co to mám s nosem ! “ Bylo to skutečně zvláštní , měla jsem pocit , že mi místo nosu visí obrovská jitrnice . „Musím si zajít k doktorovi.“ řekla jsem si sama pro sebe . Ale ještě jsem musela vykoumat jeden detail … co když mě někdo uvidí ze školy a pak mi všichni budou říkat AMÁLICE JITRNICE !!! TO NE !!! Sebrala jsem se a běžela do obývacího pokoje , sáhla do skříně a vytáhla : box první pomoci proti medvědí chřipce . V tom boxu byla jedna rouška . Horší už to být nemohlo a tak jsem si ji přetáhla přes hlavu a zakryla tím tu hrůzu , co jsem měla na nose. Mohla jsem vyrazit . Běžela jsem co to šlo , abych rychle byla u doktora . ALE PAK JSEM SE ZASTAVILA PŘED OBCHODEM … BYLA TAM … STÁLA TAM V CELÉ SVÉ KRÁSE … ta čarveno bílá plechovka Coca Coly . Ach ta závislost pomylsela jsem si . Rychle jsem vtrhla do obchodu popadla jsem plechovku a šla k pokladně . A v tom se otevřely dveře a uviděla jsem Natálii z ”béčka” Ach jo , ta až mě uvidí . Povzdechla jsem si „No né Amálie si to ty ?“ ptala se jakoby to nevěděla „Jo … “ odpověděla jsem „Bože , co to máš na sobě ? No ještě nikoho jsem neviděla oblečeného v trenkách , tílku a roušce … “ divila se Natálie „ Já už vím ty si hraješ na Michala Jacsona“ vykřikla Natálie „Nedělej si legraci … Tohle je nový trend z Francie. Do týdne to bude ve všech časopisech , na přehlídkách a dokonce i na internetu . Ale jak se tak na tebe koukám , tak tvůj ohoz je z módy již od včerejška .“ poznamenala jsem duležitě , ale spíš jsem si připadala totálně trapně. Zaplatila jsem Coca Colu a vypila jsem ji na lavičce vedle obchůdku . Běžela jsem , abych ztihla ordinační hodiny pana doktora Klepítka , protože u krámku a doma jsem nabrala již veliké zpoždění. Už se blížila ordinace . Otevřela jsem dveře a sedla si do čekárny . Bylo tu asi 5 lidí se stejnými problémy jako jsem měla já . Podivila jsem se . Šlo to rychle asi za 15 minut jsem seděla na židli v ordinaci pana Klepítka. „No tak co vás trápí?“ ptal se Klepítko „No..“ řekla jsem a pomalu jsem si sundala roušku z nosu „Sestři, a máme to tady zase . Takzvaný Coca Colový syndrom jste závislá ? Kolik Coca Coly máte denně?“ ptal se pan Klepítko , kterého pořád ty samé věci unavovaly „Myslím , že se již dá hovořit o závislosti. A mám obvykle 0,5 litru denně.“ slušně jsem odpověděla jsem na otázku „A, pane doktore existuje na to lék , já nebudu do konce života chodit s jitrnicí místo nosu, existuje ?“ zděsila jsem se „Ne … zatím ne . Ale myslím , že se vám opar na nose do týdne vyfoukne a praskne.“ řekl Klepítko „Jak jako vyfoukne ?“ ptala jsem se „Jako když vrazíte hřebík do skákacího hradu.“ vysvětlil Klepítko „Samozřejmě , děkuji , nashledanou.“ řekla jsem sklesle a opustila ordinaci Co na to řekne Natálie , a vůbec celá naše třída. Šla jsem po ulici a najednou jsem zahlédla Natálii v trenkách , tílku a roušce . Zasmála jsem se tomu a ona na mě jenom z druhé strany ulice křičela : ,, kdo říkal , že mám ohoz z módy ?“ Druhý den jsem šla do školy a viděla jsem všechny holky , jak mají na sobě můj model . Nooooo tohle ! Kdy tohle šílenství přestane , na druhou stranu nikdo neví co mám pod rouškou a to je dobře . 🙂